Mozartova předčasná smrt nepřestává fascinovat lékaře, historiky ani milovníky hudby. Přesná příčina jeho úmrtí dodnes není spolehlivě známa a během staletí vznikla řada nejrůznějších teorií. Jedna z nich se stala slavnější než všechny ostatní: Mozarta měl ze žárlivosti otrávit jeho vídeňský kolega a domnělý rival Antonio Salieri. Skutečnost je však mnohem méně dramatická. Pro otravu ani pro Salieriho podíl na Mozartově smrti neexistují věrohodné důkazy. Příběh však byl příliš působivý na to, aby zmizel. V 19. století jej proslavil Alexandr Sergejevič Puškin ve hře Mozart a Salieri a ve 20. století získala legenda nový život díky dramatu Petera Shaffera a oscarovému filmu Amadeus režiséra Miloše Formana.
 

Antonio Salieri rozhodně nebyl neúspěšný a zatrpklý skladatel žijící ve stínu geniálního Mozarta. Ve své době patřil k nejvlivnějším hudebníkům ve Vídni, působil jako dvorní kapelník a mezi jeho žáky patřili například Beethoven, Schubert nebo Liszt. Později učil také Mozartova syna Franze Xavera Wolfganga.

 
Mozart a Salieri se pohybovali ve stejném hudebním prostředí, občas mezi nimi panovalo profesní napětí a Mozart si na svého kolegu v soukromé korespondenci někdy stěžoval. To ale bylo v konkurenčním vídeňském hudebním světě běžné. Z představy závistivého Salieriho, který chce geniálního soupeře zničit, vytvořila skutečnou legendu až literatura, divadlo a film.
 
Formanova Amadea proto berme jako geniální umělecký příběh, nikoli jako historickou rekonstrukci. Skutečný Salieri nebyl tajným objednavatelem Mozartova Requiem a neexistuje žádný důkaz, že by měl se skladatelovou smrtí cokoli společného.
 

S Mozartovou smrtí je zato nerozlučně spojeno Requiem, jeho poslední a nejslavnější nedokončené dílo. Tajemnou atmosféru kolem skladby posílil způsob, jakým Mozart zakázku dostal. Objednavatelem byl hrabě Franz von Walsegg, který chtěl zádušní mší uctít památku své zemřelé manželky. Jeho totožnost však Mozart původně neznal a tajemný prostředník, který zakázku přinesl, pomohl později rozvinout legendu o skladateli píšícím hudbu ke svému vlastnímu pohřbu.

 
Mozart skutečně zemřel dřív, než mohl dílo dokončit. Po jeho smrti bylo potřeba zakázku splnit a získat zbývající část honoráře, a tak se o dokončení partitury postarali další hudebníci. S konečnou podobou Requiem je nejčastěji spojován Mozartův žák a spolupracovník Franz Xaver Süssmayr. Právě nedokončené Requiem dokonale zapadlo do romantického obrazu génia, který jako by tušil vlastní konec. Skutečnost byla zřejmě mnohem prozaičtější – Mozart byl nemocný, pracoval na několika skladbách současně a do posledních měsíců života zůstával mimořádně aktivním hudebníkem.
 

Jedna z posledních velkých kapitol Mozartova života se odehrála v Praze. V roce 1791 sem přijel kvůli opeře La clemenza di Tito, kterou složil pro korunovační slavnosti Leopolda II. českým králem. Opera měla premiéru ve Stavovském divadle v září 1791.
 
Praha byla městem, kde Mozart zažil jedny z největších úspěchů své kariéry. Místní publikum milovalo jeho Figarovu svatbu a právě zde měl v roce 1787 světovou premiéru Don Giovanni. K jeho pražským přátelům patřili také skladatel a klavírista František Xaver Dušek a jeho manželka, slavná pěvkyně Josefína Dušková, s nimiž je spojena smíchovská usedlost Bertramka.
 
Při poslední pražské návštěvě už Mozart podle některých pozdějších svědectví nepůsobil dobře. Přesto nic nenasvědčovalo tomu, že mu zbývají pouhé měsíce života. Po návratu do Vídně pokračoval v práci. Kouzelná flétna měla premiéru 30. září 1791 a zaznamenala velký úspěch. V listopadu však Mozart vážně onemocněl.
 

Přesnou příčinu Mozartovy smrti dnes neznáme. Dobový záznam uvádí takzvanou „hitziges Frieselfieber“, tedy akutní horečnaté onemocnění, což ale není diagnóza v dnešním lékařském smyslu. Pozdější badatelé navrhovali desítky možných vysvětlení, od infekčních nemocí až po selhání ledvin. Jisté je pouze to, že Mozart zemřel ve Vídni 5. prosince 1791 krátce po půlnoci ve věku pětatřiceti let.
 
Pověst o otravě se objevila už krátce po jeho smrti a postupně nabývala stále barvitějších podob. V jednu chvíli se dokonce tvrdilo, že se k vraždě přiznal sám Salieri. Historické prameny ale takovou verzi nepodporují a moderní mozartovské bádání považuje otravu za legendu.
 

Také Mozartův pohřeb obrostl řadou mýtů. Často se vypráví, že geniální skladatel skončil v chudinském hromadném hrobě a nikdo jej nedoprovodil na poslední cestě. Ve skutečnosti byl pohřben podle tehdejších vídeňských předpisů a zvyklostí.
 
Po obřadu u vídeňského dómu sv. Štěpána bylo jeho tělo převezeno na hřbitov sv. Marka. Mozart spočinul v neoznačeném společném šachtovém hrobě, jak bylo u lidí jeho společenského postavení tehdy běžné. Přesné místo jeho posledního odpočinku proto dnes neznáme. Na hřbitově sv. Marka dnes Mozarta připomíná památník, který však nestojí na historicky doloženém místě skladatelova hrobu.
 

Zatímco přesné okolnosti vídeňského pohřbu se postupně zahalily legendami, o Mozartově mimořádné oblibě v Praze není pochyb. Po zprávě o jeho smrti se konala velká smuteční slavnost v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně. Praha se loučila se skladatelem, jehož hudbu přijala s nadšením už za jeho života. Právě tady Mozart zažil triumf s Figarovou svatbou, pro Prahu vznikl Don Giovanni a právě zde našel přátele a spolupracovníky, kteří jeho hudbě skutečně rozuměli.
 
S pražským hudebním prostředím byla úzce spojena také Josefína Dušková, významná koncertní pěvkyně a Mozartova přítelkyně. Pro ni skladatel vytvořil mimo jiné slavnou koncertní árii Bella mia fiamma, addio. I její příběh připomíná, jak silné osobní i umělecké vazby Mozarta s českými zeměmi spojovaly.
 

Wolfgang Amadeus Mozart žil pouhých pětatřicet let, ale zanechal po sobě dílo, které přežilo staletí. Jeho předčasná smrt, nedokončené Requiem i neznámý hrob vytvořily ideální půdu pro legendy a tajemné příběhy.
 
Ten nejslavnější z nich udělal z Antonia Salieriho závistivého vraha. Historie však vypráví jiný příběh: příběh dvou úspěšných skladatelů, kteří žili a pracovali ve stejném městě, a génia, jehož smrt zůstává nevysvětlená i bez jedu a vraždy.
 
A pak je tu Praha. Město, kde Mozart zažil mimořádné triumfy, kde poprvé zazněl Don Giovanni a kde na něj po smrti nezapomněli. Možná právě proto se k němu tak dobře hodí ono jednoduché zvolání, které přežilo všechna výročí, legendy i spekulace: Vivat Mozart!

Otázky a odpovědi jsou automaticky sestaveny z obsahu této stránky.

Requiem, Don Giovanni, smuteční slavnost, Stavovské divadlo, Bertramka