Zmíněné bony byly poukázky platné v prodejnách tzv. Tuzexu, kde se dalo nakupovat zboží západní provenience. Legálním způsobem si bylo možné opatřit bony pouze výměnou za západní valuty. Přístup k nim tedy měli jen lidé vyslaní pracovat do »kapitalistických států«, třeba stavební dělníci, diplomati, lékaři nebo umělci. Anebo ti, kdo měli na Západě příbuzné, kteří jim byli ochotní poslat západní valuty. Ani v jednom případě si ale nesměl dotyční ponechat skutečné peníze a byl povinen je v Živnostenské bance je vyměnit za tuzexové bony.

Nelegální směnou se zabývali tzv. veksláci. Ti odkupovali valuty od cizinců, za výhodnější kurz. Oficiální hodnota bonu byla 1 Kčs, ale na černém trhu se jeden bon prodával za 3 až 5 Kčs běžné československé měny, protože poptávka pochopitelně mnohonásobně převyšovala nabídku. Aby si čtenáři udělali představu o napáchané škodě, připomeňme, že v roce 1983 stálo třeba kilo chleba 2,60 Kčs, kilo hladké mouky 3,20 Kčs, kilo brambor 1,60 Kčs, kilo rýže 5 Kčs a litr mléka 1,90 Kčs.